V prvních 14 dnech měsíce června se uskutečnily 4 naplánované turnaje výběrů RHC. Ve Velké Bystřici, Břvích, Plzni a v Brně se utkali malí házenkáři a házenkářky s cílem porovnání jednotlivých hráčů a hráček působících v RHC. Na turnajích navíc účastníci vybrali peníze na podporu házenkářky Elišky Holišové.
První polovina měsíce června patřila vzájemným měřením výběrů RHC napříč republikou. Trenéři sledovali zejména to, jak jsou na tom mladí házenkáři a házenkářky po individuální stránce, jak reagují v zátěži a zároveň na čem je potřeba pracovat a co zdokonalovat v dalším cyklu.
Na turnajích se utkávaly týmy složené vždy z hráčů minimálně ze tří klubů a za jeden tým mohlo do turnaje nastoupit maximálně 20 hráčů a hráček. Týmy se utkávaly v zápasech dvakrát 25 minut a povinností prostřídat na hřišti všechny nominované hráče. „Hra tak neztrácela tempo. Na jednom z turnajů se družstva dokonce dohodla, že se nebude zobrazovat skóre a ukázalo se to jako výborná věc, protože hráči nepřemýšleli nad výsledkem, ale soustředili se více na samotnou hru,“ hodnotil po skončení turnajových měření šéftrenér RHC Petr Hejtmánek.
V předváděné hře převažovaly útočné činnosti nad obranými. „Z útočných činností jednoznačně převažovala snaha hráčů a hráček dostat se k zakončení až na 6 metrů V mnoha případech to bylo kontraproduktivní, místo toho, aby zvolili v rozhodovacím procesu rychlejší variantu překvapivé střelby ze střední a větší vzdálenosti ať už ze země nebo z výskoku. Na tento aspekt by se měli trenéři zaměřit v příštím cyklu a ještě víc i na útočení do prostoru. I přesto, že hodně družstev volilo obranný systém 0:6,“ popisoval další poznatky Hejtmánek a dodal: „Ještě víc by se také měla začít využívat celá šířka a hloubka hřiště.“
Obranná hra pak byla pro šéftrenéra zklamáním: „Obranné činnosti byly na nižší úrovni než činnosti útočné. Málokteré družstvo v obraně hrálo agresivním způsobem, který by vedl k zisku míče. Bylo to spíš o obranách 0:6. Bohužel, tak to bylo i napříč celou sezonou, kdy kluby preferují tento styl. Namísto aby hráče a hráčky učili trenéři bránit v prostoru, tedy odbránit svého hráče ve svém prostoru. Tady je nutné zmínit, že u takové obranné činnosti je strašně důležitá práce nohou a nejen rukou, jako je tlačení, strkání či natažené ruce.“
I tak je ale patrný značný pokrok u většiny hráčů. „Celkově šli hráči a hráčky za devět měsíců nahoru. Celkově turnaje určitě splnily svůj účel. Bylo vidět, že není úplně jednoduché se prosadit ve stejné, ne-li lepší konkurenci hráčů a hráček. Proto jsem rád, že všichni zúčastnění brali turnaje vážně a jako prostředek k tomu, v čem by se měli zlepšovat,“ dodal Hejtmánek.
Závěrem trenér Hejtmánek neopomněl poděkovat rozhodčím, kteří jednotlivé turnaje posuzovali a věří, že i pro ně je taková akce prostorem se dále rozvíjet. „Jistě stojí za zvážení, zda by u turnajů takovéto kvality neměl být přítomen jako supervizor některý ze zkušených rozhodčích, který by je dozoroval a po skončení turnaje by s nimi rozebral kladné a záporné body jejich rozhodování,“ navrhuje Hejtmánek, který děkuje i dalším, kteří se na přípravě turnajů podíleli: „Všem pořadatelům, kteří turnaje připravili za podpory svých krajských svazů, hráčům, hráčkám, trenérů, zapisovatelům i rodičům, kteří se podíleli na zdárném průběhu turnajů.“
Naopak slabinou je podle šéftrenéra nedostatečné propojení mezi trenéry RHC a TCM. „Je určitě důležité zlepšit jak komunikaci trenérů RHC mezi s sebou tak i směrem dolů a zároveň i s trenéry TCM. Bohužel, ani na jednom z turnajů - až na Brno, kde se zúčastnil trenér TCM Olomouc - se neobjevil ani jeden trenér TCM a myslím si, že je to škoda. Na turnaji ve Břvích se objevili i trenéři dorostenecké reprezentace Petr Babák a Jirka Hynek. Myslím si, že účast trenérů by měla být na takovém výběrovém turnaji samozřejmostí, protože tito trenéři by mohli vnést své myšlenky do práce trenérů RHC,“ zmínil Hejtmánek.
Zakončení sezóny formou turnajů závěrem považuje Hejtmánek za skvělé zhodnocení dosavadní práce i motivací pro práci další: „Pro herní posun hráčů a hráček je zdravá konfrontace s nejlepšími hráči a týmy nejlepší možné řešení a první posun je ně už samotný výběr a pocit, že jsou v nějaké nominaci. Je to motivace nejen pro vybrané, ale i pro ty, kteří se do výběrů zatím neprosadili.“
Účastníci všech čtyř turnajů společně sbírali peníze na podporu házenkářky Elišky Holišové, jejíž příběh o boji s nemocí si můžete přečíst zde. "Každé RHC, jednotliví trenéři, účastníci, rozhodčí i návštěvníci z řad rodičů, ti všichni přispěli a společně vybrali 9 500 korun, které jsme pod hlavičkou RHC v pondělí odeslali na Eliščino sbírkové konto," řekl Hejtmánek a dodal: "Uvědomujeme si, že se to může týkat každého z nás a chceme, aby si to touto cestou uvědomily i děti."
