V sobotu odpoledne před více než pěti tisícovkami diváků ukončil jeden z nejlepších házenkářů české historie Filip Jícha svou hráčskou kariéru. Fanouškům i svým spoluhráčům připravil velkolepou rozlučku.
„Už příchod do haly byl pro mě zážitek, nástup na palubovku byl pak pro mě hodně těžký. Asi poprvé v životě se mi třásla kolena,“ přiznal po zápase hlavní hrdina slavnostního podvečera Filip Jícha a dodal: „Byl to náročný den. Užívám si to, na druhou stranu už bych chtěl, až bude konec.“
Foto: Hynek Sladký
Jícha se na hřišti setkal s desítkami svých bývalých spoluhráčů z reprezentace, Kielu i Barcelony. Desítkami házenkářských hvězd, se kterými se potkal na své házenkářské cestě. Všechny je sledovalo na pět tisíc diváků. „Byla to rozlučka, jakou jsem si nepředstavoval. Předčila jakákoliv moje očekávání. Bylo neuvěřitelné vidět tolik lidí na plzeňském zimáku, pro to nemám jiný výraz než neuvěřitelný. Ten nástup byl pro mě neuvěřitelný,“ vyznal se Jícha.
V obrovském vedru hrály házenkářské celebrity na hranici fyzických sil. „Po čtyřech minutách jsem málem dostal infarkt. Bylo to hrozně náročné, koleno mám nateklé, monokl, zraněný zub… Myslím, že takhle jsem měl asi skončit,“ umíval se po utkání Jícha, který byl však ke svému házenkářskému výkonu poměrně kritický: „Už to není, co to bývalo. Do střelby jsem se nehrnul, pár střel jsem si tam vzal, ale brankáři jsou rychlí nebo mě to možná neletí. Tomu odpovídá výsledek.“
Po šedesáti veselých házenkářských minutách na hřišti Jíchu na hřišti obklopila jeho rodina. Ta opravdová, osobní, i ta házenkářská, která zahrnula loučícího se veterána desítkami emotivních vzkazů. Jícha pak vypustil ke stropu haly čísla 39 a 9, která zdobila jeho dresy. „Moje kariéra, úspěchy, to je jedna věc, ale to, co jsem prožil, to, co je to hmatatelné a to, co mi dává pocit dojemnosti a z čeho se mi chce plakat… Když hospodu Parkán v Plzni zaplní házenkáři. Baví se jeden přes druhého. To byl neuvěřitelný pocit. Měl jsem husí kůži. To jsou ty momenty, kdy jsem si říkal, že to není možné a musím se probudit,“ ohlížel se za setkání s házenkářskými přáteli Jícha, který své kamarády hostil v Plzni již v pátek.
V neděli už měl začít na druhé straně bariéry. S píšťalkou v trenérské mikině. „V neděli ve 13 hodin se mám hlásit na první semestr druhého ročníku, takže na start trenérské kariéry přijedu bez zubu s monoklem a zřejmě hodně společensky unaven. Takže tu trenérskou kariéru asi nakonec odstartuju až v pondělí,“ uzavřel vyhlídky na nejbližší budoucnost Jícha.
