Pan Moulis trénoval v Plzni desítky házenkářských osobností, položil základy ligového týmu Škody Plzeň, který pak v roce 1974 získal mistrovský titul. Trénoval současného trenéra Talentu Michala Tonara, medailisty z mistrovství světa i olympiády Vladimíra Jarého, Vladimíra Habera a Jindřicha Krepindla, z mladší generace pak v mládeži třeba Martina Šetlíka, Jana Štochla, Karla Nocara nebo Filipa Jíchu. Tučným písmem se tak vlastně nenápadně podepsal pod řadu skvělých českých házenkářských úspěchů.

Ještě na začátku prosince u příležitosti oslav svých pětaosmdesátých narozenin poskytl Plzeňskému deníku rozhovor „Házená je můj život“ – najdete zde. Pan Moulis začal svou házenkářskou cestu ve Šťáhlavech ještě s národní házenou, v roce 1948 se začal věnovat handballu. Po vojenské službě hrál za tým Škody Plzeň po boku reprezentantů Víchy, Ereta a Pešla. Na začátku 70. let působil jako trenér v Tunisku, kde výraznou měrou přispěl k rozšíření házené a zkvalitnění trenérské práce. Po návratu trénoval mládež plzeňské Slávie a Starého Plzence, kde byl jeho svěřencem Filip Jícha. Právě na generaci kolem Filipa Jíchy, Lukáše Buchty a Václava Vraného vzpomínal pan Moulis jako na zcela výjimečnou.

V osobě Miloslava Moulise ztratila česká házená skvělou osobnost a velkého člověka, který formoval generace nejlepších házenkářů blízké i vzdálenější minulosti.

Čest jeho památce!