Česká, potažmo československá, házená zaznamenala v minulosti řadu historických úspěchů, a to nejen na reprezentační, ale i klubové úrovni. Na té jednou opanovaly naše házenkářky PMEZ (Pohár mistryň evropských zemí), předchůdce dnešní Ligy mistryň, když se v roce 1962 radovaly z vítězství hráčky pod hlavičkou Sparty Praha, hned třikrát pak v nejprestižnější klubové soutěži házenkářského světa dominovali házenkáři Dukly Praha. Naposledy to bylo v roce 1984, úplně poprvé pak přesně před 60 lety, když svěřenci kouče Voretha zvítězili v Evropském poháru, jinak také Poháru evropských měst, z nějž se vyvinul Pohár mistrů evropských zemí, dnes hraný jako Liga mistrů. Úspěšnou pouť premiérovým ročníkem soutěže národních mistrů evropských států Dukla završila v pařížském finále 9. března 1957.

Tým Dukly se v polovině března 1957 vrátil z Francie do Prahy s Evropským pohárem, po jehož zisku sehrál v okolí Paříže ještě dva exhibiční duely. Výběr francouzské metropole zdolal jen den po náročném finále 44:18 (25:11) a Ivry 13. března 1957 poměrem 38:22 (18:14). Foto: ČSH, Archiv B. Königa  

Cesta do finále – dvě domácí výhry na Vinohradech

Právo účastnit se nově založené soutěže získala Dukla Praha ještě pod hlavičkou ÚDA mistrovským titulem v roce 1956. S ohledem na pozici československé házené byla nasazena přímo do čtvrtfinále, kterým začínala hlavní soutěž. V kvalifikačních kolech si účast v hlavní soutěži vybojovaly západoněmecký Hassloch, francouzské UC Paris a bukurešťská Steaua. Vedle týmu z Prahy byly přímo do čtvrtfinále nasazeny polské Katowice, východoněmecký BSV92 Berlin a Seveřané, tedy HG Kodaň a SK Örebro. Los přisoudil československému mistru jako prvního soupeře Steau a nutno říci, že rumunská házená stála teprve na pokraji své slavné éry a Dukla byla jasným favoritem, také proto, že měla výhodu domácího prostředí. Na dvě tisícovky diváků v hale na Královských Vinohradech byly ale překvapeny tuhým odporem Rumunů, kteří se prezentovali v pozdějších letech pro Rumunsko typickou hrou – jednoduchou, rychlou a důraznou. Předchozí dvě přátelská utkání na rumunské půdě vyzněla pro Pražany, ale tentokrát Rumuni, už tehdy vedeni později veleúspěšným koučem Kunstem, hodně kousali. První poločas se drželi v těsném závěsu, prohráli jej o tři branky, a jejich odpor se přesvědčivě nedařilo zlomit až do závěrečného hvizdu. Konečná výhra 24:19 (12:9), ale přinesla kýžený postup, byť výkon Dukly její trenér Voreth nehodnotil nikterak uspokojivě. „Naši hráli příliš individuálně, brankář Vícha měl slabší den,“ sděloval novinářům, ale v hodnocení utkání interně přiznával, že tým byl možná až příliš připraven, tedy přetrénován. Oproti Rumunům mu chyběla 6. ledna 1957 v Praze lehkost a to všechny zaráželo. Odstup desetiletí ale umožňuje vidět fakt, že už se ukazoval nástup fyzicky zdatných Rumunů, jejichž národní celek sice o rok později na MS 1958 skončí ještě na 13. místě, ale další dva šampionáty ovládne a od Švédů přebere štafetu hegemona světové házené. Střelecky se proti rumunským šampionům vedlo budoucímu úspěšnému kouči Königovi a elegánovi Josefu Trojanovi. „Beďar“ König zaznamenal 7 branek, rychlonohý levák Trojan přezdívaný „Čurda“ vsítil o branku méně.

Do únorového semifinále doprovodily Duklu oba severské celky a klub z Paříže. Také v semifinále měla Dukla výhodu domácího prostředí, i tentokrát sehrála zápas ve „Vinohradské tělocvičně“, a i tentokrát ji přišel podpořit „plný dům“. Soupeřem jí byl dánský mistr HG Kodaň a dva tisíce diváků vidělo tentokrát jistý výkon Víchy v brance a výborné nástupy domácího týmu do obou poločasů. Dukla, která tentokrát zvolila spíše zápasovou přípravu (postupně během února porazila 41:6 Libčice nad Vltavou, 27:11 a 30:9 Duklu Stříbro nebo 21:10 Spartu) v semifinále evropské soutěže rychle vedla 5:2. Pak soupeř vyrovnal hru i krok, ale nástup do druhé půle zlomil jeho odpor. Po zápase byl nejvíce vyzdvihován výkon Růži na střední spojce, který byl také nejlepším střelcem Dukly (6 branek). Sekundoval mu opět König, který se prosadil pětkrát a o větším kolektivnějším pojetí Dukly, než tomu bylo v případě utkání proti Bukurešti, svědčí fakt, že hned čtyři další hráči zaznamenali 3 branky - konkrétně Trojan, Spáčil, Provazník a Frolo. Hlavní byl pro celý tým ale konečný postupový výsledek a výhra nad zvučnějším soupeřem než tomu bylo v případě čtvrtfinále, navíc v poměru 25:18 (12:8), byla tentokrát tiskem oslavována a chválena. A před československým mistrem, který v té době necelý půl rok nesl označení Dukla, stála výzva v podobě finále celé soutěže. Do něj se suverénní výhrou 30:17 probojoval s přehledem mistrovský tým Švédska, SK Örebro.

 To je ona! Trofej za vítězství v premiérovém ročníku soutěže, která je dnes hrána jako Liga mistrů. Foto: ČSH, Archiv B. Königa

Převlékání v autobuse a jasná dominance ve finále

Švédové byli úřadujícími mistry světa v házené o sedmi hráčích a o jejich tehdejší síle svědčí fakt, že světový triumf z roku 1954 obhájili i v roce 1958. Silné individuality světových šampionů přitom působily právě v Örebro, se kterým se měla Dukla utkat v pařížském sportovním svatostánku, Palais des Sports, který byl na finále hrané v sobotu 9. března 1957 vyprodán desetitisícem sportovních fanoušků (hala byla jen o dva roky později po požáru nahrazena novou moderní stavbou, původně sloužila i jako velodrom a byla jedním ze sportovišť LOH 1924). Finále proti favorizovaným Švédům Pražané ovládli, ale nechybělo mnoho a k zápasu vůbec nedošlo. Kvůli špatnému počasí přiletěli totiž do francouzské metropole jen hodinu před utkáním, na místo zápasu pak 20 minut před zahajovacím hvizdem! „Původně jsme měli letět už ve čtvrtek, ale počasí bylo proti, to jsme byli ještě klidní. Když jsme na Ruzyni proseděli i pátek, začali jsme být nervóznější, ale v sobotu to vyvrcholilo. Už jsme se pomalu se zápasem loučili, když se ozval pokyn, ať se přesuneme do letadla, že je díra v mracích, bylo to skutečně o chlup,“ usmívá se při vzpomínce na komplikovanou cestu za velkým triumfem jeden ze čtveřice stále žijících účastníků finále Jaroslav Provazník. Pivot, který přišel do Dukly ze Zlína, tehdy Gottwaldova, se stal jednou z ústředních postav finálové výhry nad Örebro. „Tam nám vycházely neskutečné věci, krásně se na to vzpomíná, vždyť ti Švédové, to byli opravdoví mistři světa, a také budoucí šampioni, ale my se prostě v autobuse z letiště převlékli do dresů a vlétli na ně,“ neskrývá oprávněnou radost i hrdost na právě šest desetiletí starý triumf Provazník, zvaný „Špagát“, který minulý týden oslavil své 87. narozeniny.

Jaroslav "Špagát" Provazník (č. 2) střílí z pivota jednu ze svých čtyř branek do sítě Örebro. Foto: ČSH, Archiv B. Königa

Okolnosti složité cesty si dobře vybavuje i „Čurda“ Trojan. „Byla to úžasná atmosféra, hala nám i přála, Švédi byli favoriti, ale my jim vlastně nedali šanci. Hráli jsme útočně, dávali krásné branky a úplně je vyvedli z míry. Čekali pohár a teď jsme je přehrávali. My, tým, který se převlékl po cestě a do haly dorazil pár minut před zápasem,“ usmívá se Trojan, který byl i u druhého vítězství Dukly v PMEZ. To v Paříži v roce 1963 pro změnu Dukla otočila finále ze Steauou Bukurešť v památném duelu, který věčně literárně ztvárnil buštěhradský spisovatel Ota Pavel v povídce Plná bedna šampaňského. „To druhé úspěšné finále v Paříží, to byl boj. Povedl se nám to neuvěřitelný obrat a pak i ta taktická varianta s Jirkou Víchou jako útočícím brankářem při osobní obraně Rumunů. V roce 1957 to byla proti tomu až krasojízda. Na ten zápas musel být podle nás všech moc hezký pohled i pro nezaujatého fanouška,“ vzpomíná legendární pravé křídlo, které před 14 lety vybojovalo i svůj životní boj a postupně se zotavilo (a dále zotavuje) z následků mrtvice. „Jsem sice stále odkázaný na vozík, ale i pohyb se výrazně zlepšil. Hlavně je lepší hlava, a tak sleduji i házenou, i když se přiznám, že náš sport se v mnohém změnil a přišel o něco ze své dřívější kolektivnosti. Dnes je to rychlé, až uspěchané, obrany se oproti těm dřívějším nedají srovnávat. Je to mnohem více o individualitách, a my jsme vynikali právě tím kolektivním pojetím,“ porovnává „Čurda" Trojan. Ze sestavy, která 9. března 1957 v Paříži vybojovala historický úspěch, žijí dnes ještě nejlepší házenkář slovenské historie Anton Frolo, který se výrazně podepsal i pod pět desetiletí starý triumf na MS, a Karel Čermák, další z házenkářských osobností pocházejících z okolí Starého Plzence, jakými byli bratři Víchové, Rudolf Havlík, Jaroslav Škarvan nebo současný hráč Barcelony a nejlepší házenkář světa za rok 2010 Filip Jícha. „Jednotlivé zápasy se po těch desetiletích trochu slévají, ale vzpomínky na celou tu éru jsou krásné,“ říká Karel Čermák, který ve finále PMEZ 1957 vsítil do branky nejlepšího světového brankáře té doby Matssona dvě branky. Proti Örebro se dařilo na spojce Šamánkovi, který 4 branky dal a přesné pasy adresoval zmiňovanému „Špagátovi“ na brankoviště, střelecky se ale prosadil každý z hráčů v poli. V brance byl opět spolehlivý Vícha a trenér Voreth si mohl zapsat: „Jako kolektiv jsme zahráli nejlepší handbal od doby, co naše družstvo existuje a nakonec jsme zásluhou všech bez výjimky porazili nejlepší švédské družstvo rozdílem 8 branek!“ První finále PMEZ Dukla Praha opanovala poměrem 21:13 (10:9) a hvězdy jako Matsson, Bruce, Ihrebro nebo Ährling se museli poklonit československým šampionům.

Cesta Dukly Praha PMEZ 1957

Čtvrtfinále - Dukla Praha – Steaua Bukurešť (ROU) 24:19 (12:9)
6. ledna 1957, Praha (Vinohrady), 2 000 diváků
Sestava a branky Dukly: Vícha – Šamánek 2, Frolo 2, Eret, Petr, König 7, Růža 2, Trojan 6, Provazník, Čermák 5

Semifinále - Dukla Praha – HG Kodaň (DEN) 25:18 (12:8)
24. února 1957, Praha (Vinohrady), 2 000 diváků
Sestava a branky Dukly: Vícha – Spáčil 3, Frolo 3, Eret 1, Petr, König 5, Růža 6, Trojan 3, Provazník 3, Čermák 1

Finále - Dukla Praha – SK Örebro (SWE) 21:13 (10:9)
9. března 1957, Paříž (Palais des Sports), 10 000 diváků
Sestava a branky Dukly: Vícha – Šamánek 4, Frolo 2, Eret 1, Spáčil 2, König 1, Růža 2, Trojan 3, Provazník 4, Čermák 2