Zatímco, bohužel bez české účasti, pokračuje ve Francii druhým týdnem boj nejlepších házenkářských týmů světa, připomíná si česká, potažmo československá házená přesně 50 let od jednoho ze svých nejzářivějších okamžiků. Československý triumf na MS 1967 házenkářů ve Švédsku, kterého dosáhli svěřenci Bedřicha Königa. Bylo to vítězství překvapivé, přestože tým mířil na sever Evropy s medailovými ambicemi. Jenže po zklamání, které připravilo fanouškům házené domácí MS 1964, otevřeně o zlatu nikdo nemluvil. Na domácím mistrovství, které do sportovní haly v Holešovicích přivádělo na zápasy ČSSR návštěvy blízko dvaceti tisům diváků, zkřížili plány na zlato našim házenkářům Rumuni. Neoblíbený soupeř na reprezentační úrovni, který v roce 1961 Čechoslováky zdolal ve finále a v Praze o tři roky později už v semifinále světového mistrovství. Neoblíbený soupeř i na klubové scéně, kde nejlepší tuzemský klub Dukla Praha sváděl vypjaté souboje v PMEZ s Dinamem i Steauou Bukurešt. Jeden z nich jedinečným způsobem poeticky zvěčnil v povídce Plná bedna šampaňského Ota Pavel. Generace házenkářů Dukly Praha, která v roce 1963 získala v Paříži vedle plné bedny šampaňského i titul v PMEZ, se pomalu obměnila bez toho, aby československá házená kromě nejcennější trofeje klubové házené dosáhla i na zlato z MS. „Čekatelé“, říkalo se mj. o československé reprezentaci. Jenže čekání na zlato v mužské kategorii utnul právě rok 1967 a turnaj, na kterém ČSSR zlomilo rumunské prokletí.

Od Baltu po polární kruh aneb ambiciózní turnaj na severu Evropy

Na světový šampionát 1967, v pořadí šestý, postoupili českoslovenští házenkáři hladce, když neztratili ani bod v kvalifikační skupině v konkurenci Norska a Rakouska. Zvítězili ve všech čtyřech zápasech při celkovém skóre 94:62 a společně s nimi pronikli na MS 1967 o skóre také Norové. Světový šampionát se hrál v polovině ledna 1967 v nevídaných 22 švédských halách a organizátoři se rádi chlubili heslem, že se hraje od Baltu po polární kruh (jedním z měst hostících MS 1967 byla i Kiruna ležící až za severním polárním kruhem). Švédsko hostilo při tehdejším systému 16 celků světa, z nichž pocházelo hned 13 z Evropy (ČSSR, SSSR, Rumunsko, Polsko, Dánsko, Maďarsko, Norsko, Švédsko, NSR, NDR, Francie a Švýcarsko). Afriku zastupovalo Tunisko, Asii Japonsko a Ameriku tým Kanady. Největšími favority byli obhájci titulu Rumuni, kteří dominovali nejen na MS 1964, ale také na předchozím MS 1961. Ambice si dělaly i oba německé celky. A pochopitelně i domácí Švédové, kteří si z Prahy přivezli stříbrné medaile a na vzestupu byla stále i sovětská házená, která se tehdy mohla pochlubit už 400 000 registrovanými házenkáři. Československo ale odborníci už před turnajem pasovali do role jednoho ze spolufavoritů, a nutno říci, že svou suverénní jízdou v základní skupině do osmičlenného play-off vstupovali podle mnohých jako favorit největší.

Spanilá cesta svěřenců „doc. Königa“ aneb hladký postup do čtvrtfinále

Do Švédska vyrazila československá výprava z Prahy vlakem a po cestě stihla sehrát několik přátelských zápasů proti regionálním německým výběrům (všechna v NSR), ve kterých se svěřenci trenéra Bedřicha Königa zvaného „Beďar“ nemuseli bát o výsledek. Poněkud složitější dopravní situaci na šampionátu předznamenal už přesun týmu z Německa do Švédska, který probíhal letecky z Frankfurtu nad Mohanem přes Kodaň, ale v dánské metropoli uletěl výpravě ČSSR navazující spoj, a tak se cesta do Göteborgu o několik hodin protáhla. Právě v Göteborgu čekal ve čtvrtek 12. ledna 1967 tým ČSSR úvodní duel mistrovství. Los mu jako prvního soupeře v cestě za zlatem přiřadil Francouze a s ohledem na současnou pozici francouzské házené je nutno dodat, že to byl tehdy soupeř, od kterého se nečekal větší odpor. Že ale utkání skončí exhibicí Čechoslováků, kteří po postupu ze skupiny pošilhávající Francouze smetou 25:10 (14:2), to nečekal nikdo. František Arnošt totiž zavřel branku, obrana dirigovaná dvojicí Heřman – Havlík si vedla přesvědčivě, a tak se tentokrát ČSSR dostalo také více k rychlým útokům, čehož výsledkem bylo 5 branek Vojtěcha Mareše. Už v prvním zápase ale zářily hlavně spojky František Brůna, autor 9 branek a také Václav Duda, který si z turné po Západním Německu přivezl svalové problémy a ještě byl koučem Königem šetřen – přesto se i on třikrát prosadil. K dobré náladě přispěl i omyl místního tisku, který novinářský bonmot o Bedřichu Königovi jako „profesoru házené“ převzal doslova a převedl jej na švédské akademické sféře do titulu „docent“. Start se prostě a jednoduše povedl se vším všudy a v československé výpravě byl důvod ke spokojenosti a pohodě.

Bedřich "Beďar" König, podle švédských novinářů doc. König. Kromě mistrovského titulu ale na MS 1967 získal König ještě další titul, vlastně tituly dva - do ČSSR se vrátil jako "Zasloužilý trenér" a "Zasloužilý mistr sportu". Foto: ČSH, archiv B. Königa 

Druhý duel hraný o den později ve Falköpingu postavil před ČSSR outsidera skupiny, Tunisany, v jejichž zemi se házená hrála teprve krátkou dobu, a které vedl rumunský trenér Popa. Bedřich König provedl několik změn v sestavě, volno dostali Havlík, Mareš, Frolo nebo Konečný, atmosféru 6. MS pak pro změnu poprvé zakusili Klimčík, Rážek, Horváth nebo Cíner. V brance dostal příležitost od první minuty Škarvan, kterého až v závěru vystřídal Arnošt, a Königovi svěřenci předvedli přesvědčivý nástup. První poločas ovládli poměrem 13:4 a švédské noviny označily po utkání jejich výkon za hodných adeptů mistrovského titulu. To čeští žurnalisté hodnotili výhru jako povinnou a úroveň reprezentace afrického zástupce na turnaji se báli porovnávat s výkonností celků tuzemské 1. ligy. Zápas ale nebyl selankou, nýbrž tvrdým bojem. Dynamický soupeř byl totiž nejen důrazný (evidentní rukopis rumunského kouče), ale hrál až zákeřně. Zápas tedy hned několik hráčů ČSSR dohrálo se zraněními. Klíčové ale pro Československo byly dva získané body, které jim zajistila konečná výhra 23:10, nejvíce brankami se o ni přičinili opět Brůna s Dudou, oba jich vstřelili pět. Zatímco si Čechoslováci s Dány po druhých zápasech ve Skupině D zajistili přesvědčivě postup do další fáze turnaje, v jiných skupinách docházelo k překvapením. Ve Skupině C, kterou lze s ohledem na kvalitu týmů označit za „skupinu smrti“, byli v nejsložitější pozici Rumuni, kteří museli v posledním zápase zdolat dosud suverénní SSSR, jinak by se s turnajem rozloučili a do boje o medaili by se Sověty pronikli Východní Němci. Domácí Švédsko pak ve Skupině A nestačilo na Jugoslávii, a bylo jasné, že do play-off nezamíří z první příčky. A překvapení se urodilo i v „béčku“, kde se za postupující dvojicí favoritů NSR – Maďarsko na třetí příčku probojovali Japonci, kteří zdolali Nory.

Základy triumfu? Podle odborníků i kouče Königa především kolektivní výkon, palebná síla spojek a v porovnání s ostatními celky jasná opora v brance. Zkušený Arnošt byl jistotou a záda mu navíc skvěle kryl v trenýrkách chytající Škarvan. Podle Königa nejlepší brankář turnaje Arnošt přitom chytal v té době už stále méně obvyklým stylem, který se blížil zákrokům fotbalového brankáře, jak dokazuje snímek právě z MS 1967. Foto: ČSH, archiv B. Königa.

Překvapením by bylo jistě i klopýtnutí ČSSR proti Dánsku. Dánové patřili sice do světové špičky, handball má kořeny právě v jejich zemi, s čímž souvisela i jeho popularita a široká základna (v roce 1967 na 90 000 registrovaných hráčů v bezmála tisícovce klubů!), ale přeci jen se mohli lepší bilancí na šampionátech pochlubit Čechoslováci. Před mistrovstvím navíc dánský tým procházel velkou krizí, která souvisela s vyřazením velké části opor z reprezentace po sérii přátelských duelů v Sovětském svazu (v roce 1966 vyřazeno 12 hráčů, další se na protest zřekli národního dresu). V přípravě před šampionátem Dánové nejenže ani jednou neporazili Nory, se kterými v minulosti neměli problémy, ale propadli na zápasovém turné v Polsku. Z toho resultoval realistický cíl Dánů na MS 1967 – postup ze skupiny. Ten už měli v kapse a útok na první příčku, po kterém by navíc narazili na Švédy, nebyl Seveřanům po chuti. Takticky se soustředili na čtvrtfinále s Jugoslávií a hráli v zápase s ČSSR pouze roli sparingpartnera. Největším problémem se tak v případě závěrečného zápasu ve skupině stal pro tým ze středu Evropy přesun na utkání do Helsingborgu. Z Malmö, kde byl tým ubytovaný, měl odcestovat vlakem, jenže organizátory slíbený spoj od hotelu na nádraží nepřijel, a československá výprava tak na poslední chvíli stihla vlak najatými vozy taxislužby. V samotném utkání sice jednou Dánové dotáhli naše vedení, když z 0:2 vyrovnali na 2:2, ale pak už úřadovali favorité. Ti hru na celém turnaji postavili více než v minulosti na střelbě spojek, což dokládá celková střelecká bilance na šampionátu. Za mistrovským titulem je dovedlo 123 vstřelených branek, z nichž hned 96 bylo z větší vzdálenosti a pouze 27 z brankoviště, tedy včetně branek z křídel nebo pivota. Oproti trendům v jiných celcích byla naše házená označována za technickou, spoléhala ale na své bombery z dálky, především na Brůnu a Dudu. Ti opět excelovali i proti Dánsku, kterému vsítili 15 branek. Československo zvítězilo hladce, když si po zmíněném dánském vyrovnání rychle vypracovalo vedení 7:3, které postupně navyšovalo. Nejprve na poločasových 13:7, posléze na celkových 24:14. Pro tým bylo možná nejdůležitější, že nepřibyla žádná další zranění, protože zmíněný tvrdý zápas s Tuniskem stál hodně sil a přinesl nespočet modřin a dalších šrámů. Skupinu tak ČSSR vyhrálo s plným bodovým ziskem a skóre 72:34. Pavouk mu ale nepřipravil do vyřazovací fáze příjemné soupeře – čtvrtfinále proti úřadujícím vicemistrům světa a navíc domácím Švédům, případné semifinále nejspíše proti úřadujícím mistrům světa Rumunům, kteří otočili v koncovce klíčový skupinový duel se SSSR a „skupinu smrti“ po výhře 15:13 opanovali.

Konec švédských nadějí aneb síla jedné zadovky

Čtvrtfinále proti Švédsku bylo klíčovým střetnutím, které mělo rozhodnout o úspěchu či neúspěchu celé československé výpravy. Domácí celek přes zaváhání ve skupině a kritiku tisku stále avizoval útok na vylepšení stříbrné pozice z minulého MS a síla tiskových prohlášení měla v psychologické válce před utkáním svůj účinek. Ale pouze do okamžiku, než mužstva vběhla na palubovku haly v Helsingborgu, kam opět československá výprava zajížděla vlakem z Malmö (tentokrát už bez dramatických okolností). V nervózním úvodu se o dvoubrankové vedení ČSSR postaralo, jak jinak, duo Brůna – Duda. Přes snahu Švédů vedených zkušeným, ale během MS kritizovaným, Wadmarkem, to bylo rychle 4:1. I tentokrát se vyvíjel duel ke spokojenosti ČSSR. Po snížení Švédů na 4:2 přišel zlomový okamžik zápasu, když jednu ze svých důležitých, ale také nádherných a psychologicky zdrcujících branek přidal Rudolf Havlík. „Havlíček“ byl duší celku a především pilířem obrany, ale nyní jeho úspěšná střela zadovkou ze vzdálenosti více než 10 metrů odstartovala drtivý nástup Československa. V exhibičním tempu a s radostí hrající Čechoslováci vedli před pauzou už 9:2! Švédsko se nevzdalo, ostatně úspěchu na domácím turnaji podřídilo mnohé, a to nejen na organizačním poli. Jeho tým absolvoval nebývalou zápasovou přípravu a celkem čtyři bloky soustředění těsně před mistrovstvím. Pro kouče Wadmarka měl být šampionát úspěšným loučením za dlouhou kariérou ve vedení mužské reprezentace, kterou převzal už v roce 1943! Königovi svěřenci však byli rázně proti a odpor Švédska byl marný. Díky disciplinované hře po přestávce ČSSR kontrolovalo výrazný náskok a Švédy poslalo do boje o 5. až 8. místo. V něm v příštích dnech Tre Kronor dohrají turnaj se ctí a skončí na páté příčce, která bude ale vnímána jako velký neúspěch. Do semifinále postoupili českoslovenští házenkáři po výhře 18:11 (9:3) a společně s favorizovanými Rumuny a Sověty je do bojů o medaile doprovodili překvapivě také Dánové, kteří vyřadili ambiciózní Jugoslávce.

Zápas roku aneb tým je víc než Gruia

Zápas proti Rumunsku v semifinálové fázi byl pro československé barvy tím vůbec nevypjatějším, nejočekávanější a nejprestižnějším. Rumunům bylo co vracet. Na turnaji Češi do tohoto střetnutí ještě ani jednou neprohrávali a do vedení šli také hned v první minutě semifinále po brance Brůny. Jenže československá obrana ani gólman Arnošt si zprvu vůbec nevěděli rady s patrně nejlepším světovým hráčem Gruiou. „Mám zásadní pravidlo, reagovat až ve chvíli, kdy vidím míč. V Gruiově případě je to ale pozdě,“ přiznal po turnaji Arnošt, který s házenou začínal v 50. letech v Mostě, tehdy ale jako střelec branek. Gruia řídí obrat Rumunů, kteří po deseti minutách hry vedou na tehdejší poměry již výrazným náskokem 5:1. Jenže chvíle Františka Arnošta teprve přijdou po přestávce, před kterou ho v brance zastoupil pozdější stříbrný olympijský medailista z Mnichova Jaroslav Škarvan. Se Škarvanem v zádech ČSSR ukrajuje z tříbrankového náskoku soupeře a do druhé půle už nastupuje za vedení 11:10. Vedení tedy těsného, ale s ohledem na smazání manka důležitého. V prvním poločase semifinále, tedy v možná nejkritičtější chvíli turnaje, týmu Bedřicha Königa pomohly výrazně branky Václava Dudy. Ten těžil z taktiky Rumunů, kteří na Františka Brůnu nasadili osobní obranu. Karvinský ostrostřelec Brůna, zvaný „Horníček“, se skutečně v semifinále prosazoval minimálně. Uvolněného prostoru ale využil právě Duda, který vsítil v semifinále sedm branek. Na své dělovky i souboje s tvrdými Rumuny má navíc hodně sil, protože do obrany jej trenér König střídá s pracantem Gregorem. Jeden z taktických prvků, který rozhodl semifinále.

"Kdo nás dostal do finále? Franta Arnošt a Václav Duda," nepochybuje Jaroslav Škarvan ani po padesáti letech. Střelec, který svou sílu pro zakončení rozvíjel i za spolupráce s kulturisty, zažil v semifnále MS 1967 možná životní zápas. Jeho střelecký souboj s Gruiou uhranul celý házenkářský svět. Foto: ČSH, archív B. Königa

Za zmíněného poločasového stavu 11:10 ale ještě není nic rozhodnuté. Rumuni jsou v druhých poločasech tradičně silní, ostatně až v koncovce dokázali rozhodnout všechny důležité zápasy na MS 1967. Navíc je při formě Gruii jasné, že povedený závěr první půle ani jednobrankové vedení ještě nic neznamenají. Tradičně vysoké sebevědomí Rumunů ale sráží hned po přestávce nejen další rány Dudy, který v úvodu druhého poločasu třemi zásahy navýšil československé vedení na 15:12, ale také František Arnošt. V krátkém sledu si na něm při sedmičkách zuby vylámou Licu i Gruia. Rumuni oproti kolektivně hrajícímu ČSSR působí v semifinále jako celek spoléhající na jediného muže, Gruiu. Hvězda MS 1964 Moser, označovaný světovými novináři za házenkářského Pelého, je totiž po nedávném zranění ruky z formy a výkon dalších osobností obhájců titulu světových šampionů je nevýrazný. Ale Gruia se dlouho nevzdává a drží Rumuny ve hře. Pilíř československé obrany a jeden z nejuznávanějších obránců házenkářského světa Rudolf Havlík po zápase poznamená, že rumunský dynamický dlouhán je skutečně jedinečný a k neudržení: „Nesmí se mu dát šance vůbec s míčem vyskočit. Pak už je vše marné,“ glosuje po zápase Havlík, ale obrana československého týmu společně s Arnoštem dokáže v koncovce eliminovat i Gruiu, který se v poslední čtvrthodině prosadí ze hry jen jednou, když svou desátou brankou v zápase v 53. minutě sníží na 17:18 z rumunského pohledu. Čechoslováci závěr zápasu zvládají, hned z protiútoku totiž další dělovkou zvýšil na 18:16 Duda a poklidný závěr zajistil svou čtvrtou brankou v zápase Havlík.

Konečně se to povedlo! Rumuni jsou v klíčovém zápase MS poražení československým výběrem, před kterým už stojí poslední stupínek cesty za dlouho očekávaným titulem mistrů světa! Finále rovněž hrané ve Västeraas je na programu o dva dny později v sobotu 21. ledna 1967. A soupeř? Překvapivě Dánové. Ano, ti Dánové, kteří zažili peripetie s nominací na šampionát, ti Dánové, kteří byli podceňovaní, a ti Dánové, které ve skupině ČSSR zdolala rozdílem deseti branek! Po výhrách nad domácím Švédskem a rumunskými hegemony zdánlivě snadná partie. Ale skutečně jen zdánlivě. Kdo nebyl v obdobné pozici, nikdy nepochopí, že slova o nejtěžším posledním kroku nejsou pouhou frází.

Z korunních princů králi aneb hymna pro vítěze v zakouřené hale

Krokem posledním bylo finále proti Dánsku, které ve čtvrtfinále zaskočilo Jugoslávii, vítěze jedné ze základních skupin. Zdolalo ji těsně 14:13 (6:5), aby v semifinále doslova šokovalo suverénní výhrou 17:12 (9:8) proti SSSR. Jak už napovídá počet obdržených branek, byl v obou utkáních klíčovou postavou Erik Holst, vyhlášený také nejlepším brankářem turnaje. Dánsko, které se před mistrovstvím bálo o postup ze základní skupiny, nyní bojovalo rovněž o svou historickou šanci na světový primát, ale bylo v poněkud odlišné pozici než tým ČSSR. Tlak byl větší určitě na tým ze středu Evropy, jehož hráče novináři označovali za „korunní prince“ světové házené.

František Brůna zvaný Horníček byl jednou z hvězd MS 1967. S Dudou a Marešem pronikl i do All-stars týmu turnaje a nikdo nevstřelil na mistrovství více branek ze hry než právě karvinská ikona. Foto: ČSH, archiv B. Königa

S odstupem let by se jako psychologická výhoda mohla jevit jasná výhra nad Dánskem ve skupině, ale přímí účastníci věděli, že výsledek utkání v Helsingborgu nemohou přeceňovat. Dánové při něm šetřili některé opory, včetně dirigenta hry Nielsena nebo gólmana Holsta, a už předem tvrdili, že ve skupině nemají šanci ČSSR konkurovat. Teď nastupovali do finále MS se zcela jinou motivací, mentálně posíleni dvěma cennými skalpy… a navíc takticky speciálně připraveni. Při vědomí dlouhodobé úspěšnosti Rumunska proti ČSSR si totiž kouč Dánů Jensen udělal dvouhodinovou schůzku s rumunským trenérem Kunstem, se kterým konzultoval taktiku pro finále! A hra tomu odpovídala – důraz na silové pojetí, agresivitu obrany a v útoku trpělivá až pomalá hra s čekáním na jasnou střeleckou příležitost. V úvodu to zabíralo a Dánům se s touto „rumunskou“ taktikou dlouho dařilo udržovat si drobné vedení. Ještě ve 23. minutě vedli 7:5, ale pak přišel další důležitý trenérský zásah Bedřicha Königa. Ze hry stáhl tentokrát ne tolik úspěšného brankáře Arnošta a do branky přišel náhradník Škarvan. Ten za téměř čtyřicet minut hry za svá záda pustil všehovšudy pouhé 4 střely! Kvalitu české brankářské dvojice ostatně vyzdvihovali odborníci, trenéři i hvězdný Holst. Co ale bylo pro atmosféru na hřišti i v kabině klíčové, že Arnošt se Škarvanem i přes věkový rozdíl fungovali jako parťáci, jejichž prioritou byl úspěch týmu, čímž navázali na předchozí spolupráci Nykla s Víchou, a což ostatně o desítky let později budou úspěšně opakovat v národním dresu i Petr Štochl s Martinem Galiou. „Když jsem přišel poprvé do reprezentace, Franta mi povídá: ´Hele, mladej, je jedno kdo z nás bude dobře chytat, ale vždycky to jeden z nás být musí´. No, a ve Švédsku? Hned v úvodu mistrovství při zápase s Francií řekl trenérovi, že mladej, tedy já, si má zkusit jaké to je na mistrovství světa. A tak jsem zápas dochytal. Upřednostnil tým, než aby si honil triko,“ vzpomíná na přístup už ostříleného matadora Arnošta Škarvan. Ten si zároveň myslí, že horší úspěšností Arnoštových zákroků ve finále mohl kouř v hale. „Franta nosil čočky, a tehdy ještě nebyly tak kvalitní. Před finále se hrálo i o třetí místo, zápas to byl dlouhý, v hale se kouřilo a myslím si, že právě to zakouřené prostředí dělalo v kombinaci s těmi Frantovými čočkami neplechu, takže ve finále hůře viděl,“ zamýšlí se dnes Jaroslav Škarvan. Zbývá dodat, že boj o bronz se rozhodoval až v prodloužení a Rumuni v něm poměrem 21:19 udolali SSSR. Klíčová postava zápasu? Pochopitelně Gruia, který vsítil 12 branek a ve dvou klíčových zápasech mistrovství tedy zaznamenal celkem 33 zásahů.

Jenže bronzem ověnčený Gruia mohl pouze jako divák sledovat finálový zápas a umění českých střelců. V útoku ČSSR vynikl kromě tradičních střeleckých opor Brůny a Dudy ve finále také jeden z hráčů nastupující generace, energický a zarputilý mladík z jižní Moravy Jaroslav Konečný známý pod přezdívkou „Bagr“. Benjamínek týmu, o jehož nominaci se vedly spory - podle mnohých bez potřebné techniky střelby, navíc z 2. ligy! Ano, „Bagr“ na šampionát vyrazil skutečně z druhé nejvyšší soutěže jako hráč Sokola Telnice! Ve Švédsku oslavil teprve své 22. narozeniny, ale svými výkony na pivotu i spojce především jasně potvrdil oprávněnost své nominace. O pět let později byl už jedním z klíčových mužů sestavy kouče Víchy, která přivezla z LOH v Mnichově stříbrné medaile, ve finále světového šampionátu 1967 vsítil 4 branky a s celkovými 15 zásahy se vyhoupl na třetí místo mezi střelci týmu. Na turnaji vstřelili v československém dresu více branek pouze tolikrát zmiňovaní Brůna (34) s Dudou (28).

Českoslovenští házenkáři do přestávky vyrovnali a duel otočili krátce po startu druhé půle, když se za stavu 9:9 prosadil Havlík a o chvíli později i Mareš. Hrála se házená postavená na obranách, ale po brance Brůny to v 54. minutě bylo už 13:10 a Čechoslováci směřovali od titulu korunních princů ke královskému zlatu. Vyhovoval jim v tu chvíli i trend rozhodčího Janerstama, který celý zápas toleroval Dánům dlouhou rozehrávku. Teď ji využívali sami svěřenci Königa a sbírali cenné vteřiny. A protože před spolehlivým Škarvanem stála stále neprostupná obrana dirigovaná Havlíkem, bylo o osudu finále i celého 6. MS házenkářů jasno. Brankový účet finále uzavřel další svou brankou Vojtěch Mareš, který se společně s Dudou a Brůnou ocitl v ideální sestavě šampionátu. Českoslovenští házenkáři mohli po finálové výhře 14:11 (8:8) slavit zisk mistrovského titulu, a dosáhli tak jednoho z největších úspěchů v historii našich kolektivních sportů. Po sérii cenných kovů konečně navázali na deset let starý triumf házenkářek, které přivezly zlato z MS 1957 v Jugoslávii. A ještě než s pohárem pro mistry světa odešli do šatny, kde řadě z nich tekly slzy, a kde je postupně s gratulacemi navštívilo hned několik trenérů národních týmů, halou ve Västeraas se rozezněla československá hymna. Jediná hymna, která zazněla v průběhu celého šampionátu. Organizátoři ji dopřáli jedinému týmu, týmu mistrů světa, Československu.

Od zlata na MS házenkářů právě dnes uplynulo 50 let. Rok 2017 je jubilejní i s ohledem na československou ženskou házenou od jejíhož triumfu na MS v Jugoslávii uplyne letos let 60. Foto: ČSH, archiv B. Königa

Sestava ČSSR na MS 1967 (počet odehraných utkání/branky)

Brankáři: František Arnošt (6/0), Jaroslav Škarvan (6/0)
Křídla: Ladislav Beneš (6/6), Rudolf Horváth (2/3), Vojtěch Mareš (5/14),
Spojky: František Brůna (6/34), Bedřich Cíner (3/3), Václav Duda (6/28), Martin Gregor (6/3), Rudolf Havlík (5/7), František Heřman (2/4), Jaroslav Konečný (5/15), Vladimír Seruga (1/2)
Pivoti: Anton Frolo (5/1), Arnošt Klimčík (1/3), Jaroslav Rážek (1/0)
Trenér: Bedřich König
Náhradníci: Petr Pospíšil (brankář), Ivan Kulhánek (spojka), Jan Rosenfelder (křídlo)

Výsledky ČSSR na MS 1967

Základní skupina
12. ledna 1967, Göteborg ČSSR – Francie 25:10 (14:2)
13. ledna 1967, Falköping ČSSR – Tunisko 23:10 (13:4)
15. ledna 1967, Helsingborg ČSSR – Dánsko 24:14 (13:6)
Čtvrtfinále
17. ledna 1967, Helsingborg ČSSR – Švédsko 18:11 (9:3)
Semifinále
19. ledna 1967, Västeraas ČSSR – Rumunsko 19:17 (11:10)
Finále
21. ledna 1967, Västeraas ČSSR – Dánsko 14:11 (8:8)

MS 1967, Pořadí na 1. – 8. místě

1. ČSSR
2. Dánsko
3. Rumunsko
4. SSSR
5. Švédsko
6. NSR
7. Jugoslávie
8. Maďarsko

MS 1967, All-stars

Holst (DEN) – Mareš (ČSSR), Tiedemann (NDR), Duda (ČSSR), Gruia (ROU), Brůna (ČSSR), Solomko (SSSR)