Co tě motivovalo k tomu, že ses přihlásil do facebookové soutěže o účast v této exhibici?

Házená mě strašně baví. Chtěl jsem si vždycky vyzkoušet hrát proti někomu, kdo hrál výš. Rád házenou reprezentuju a chtěl jsem se podívat i sem na Lipno. A tohle byla ideální příležitost, jak to všechno spojit: olympijské Lipno a sport, který miluju.

Už když ses přihlásil, napsal jsi nám, že se věnuješ dětem a trénuješ házenou.

Házenou se snažím propagovat všude ve svém regionu. Pracuju s dětmi ve školách, ale i ve školkách. Mám svůj vlastní projekt Dráček Pepe. V obleku tříhlavého dráčka trénuju s dětmi ve školkách všeobecnou koordinační průpravu. Není to jen házená, ale základní cviky jako průprava pro různé sporty. Hlavně, když to děti baví a jsou spokojené.

Další foto projektu zde.

Spousta lidí říká, že je to s dětmi těžké…

Děti mají sport rády, jen se jim to musí umět podat. Musí je to bavit, není to jen o výkonu, protože když pojedeme pouze a jen na výhry a výkon, zůstane pak X smutných dětí stát bokem. Pro nás je nejdůležitější, aby bylo maximum dětí spokojených, a sportovní výsledek pro nás není až tak důležitý. Podstatné je, aby se děti něco naučily, a pak děti vtáhne kolektiv, který se kolem nich vytvoří. To má rád skoro každý. Jen jednou se mi stalo, že ze sto dvaceti dětí dvě se pět minut nechtěly zapojovat do našich her, ale pak je to stejně vtáhlo. Ale samozřejmě konkurovat počítačům se dnes nedá. Musíme se naučit spolupracovat nebo najít kompromis.

Děti pak pokračují s házenou v klubu v Kutné Hoře?

Potom děti mohou pokračovat u nás v klubu, ale není to jenom o tom, aby děti nakonec dělaly házenou, spolupracujeme i s dalšími kluby. Moje idea je taková, aby všechny děti sportovaly. Ideálně dělaly házenou, ale není to pro mě priorita systému.

Co sobotní odpoledne na Lipně? Naplnila se tvoje očekávání?

Bylo to výborný! Já jsem nadšený. Zaběhal jsem si, počasí bylo nádherné. I házená byla výborná. Nadchlo mě i to, že se zapojil pán, který v životě házenou nehrál, ale vzali jsme ho mezi nás a pomáhali jsme mu naučit se některé základy. Ono zahrát si s legendami našeho sportu, to se nepodaří každý den.

Co reprezentanti?

Já je trochu znám, takže po téhle stránce to pro mě úplně překvapení nebylo. Já mám většinou zkušenost s našimi reprezentanty takovou, že jsou to dobří féroví chlapi a holky a že se s nimi dá normálně ve všem vyjít. Nikdy se mi nestalo, že by mě někdo odpálkoval, abych neotravoval. Baví se s každým férově, rovně. To právě na házené miluju, že ať jdete za kýmkoliv, tak vám vždycky rád slušně odpoví!

Co bys házené popřál na další cestě, na kterou se teď společně chystáme?

Já bych házené hlavně popřál, aby u ní bylo co nejvíce dětí! Z toho potom bude plynout všechno ostatní. S tím přijdou i ty úspěchy… A hlavně si přeju, aby to bavilo i rodiče a všechny lidi okolo, aby se vytvořily ty správné party, protože z toho pak teprve vyrostou ty úspěchy. Mělo by být co nejvíc trenérů a s nimi i rozhodčích, které musíme vychovat. Děti, které třeba nebudou na hřišti ty nejlepší, můžou být třeba skvělí manažeři. A pak, jednou, bych naši házenou znovu rád viděl na olympiádě.

Josef Salák (vpravo) se spoluhráči Martinem Brožem a Radkem Hovorkou.