Dovolte osobní vzpomínku

Dne 17. listopadu se vydala na cestu do házenkářského nebe paní Zdena Tesaříková, vedoucí sportovních her a kroužků ve škole U Roháčových kasáren. Pro ty, co si nemohou vzpomenout, tak paní, která měla popelavě bílé krátce střižené vlasy, oblečená do teplákové soupravy a botasek, se stopkami na krku. Věčně usměvavá a pozitivní. Ta paní, která zásobovala pražskou Slavii házenkáři, jak na běžícím pásu. Petra Čumplová, Bohouš Prokop, Pavel Pauza - to jsou jen tři reprezentanti z mnoha, které učila chytat míč, přihrávat a driblovat...

Osobně mne tato zpráva moc ranila, protože jsem ji měl rád a dnes můžu říct i miloval. Pokaždé, když mě oslovila, popletla mé jméno. Vždy mě oslovovala Tomáši a při každé vzpomínce na ni se mi vybaví, jak jsem ji trochu nasupeně opravil, že jsem Martin a ona odpověděla: Vždyť já vím, Tomáši... :-)

Můj syn Vojta začíná v těchto dnech s házenou a já bych mu přál trenéra, jako byla ona... Obávám se jen, že takových andělů všedního dne je žalostně málo.

Paní Zdeno, díky za sebe i za zástupy mých spoluhráčů, díky za Váš čas i kus srdce, které jste nám rozdala.

Kdo máte čas se přijít rozloučit a poděkovat, přijďte v sobotu 6. prosince v 10.30 hodin ke kapli na Vršovickém hřbitově.

Díky všem, kdo si spolu se mnou vzpomněli.

Martin Kadlec