Jeden z nejúspěšnějších hráčů a průkopníků handballu, pan Jiří Vícha, byl po několika letech návrhů 28. října 2013 in memoriam vyznamenán prezidentem republiky Milošem Zemanem za zásluhy o stát v oblasti sportu. Vyznamenání převzala dcera Marcela Víchová - Studecká.

Činnost Jiřího Víchy je spojena především s týmem Dukly Praha, se kterou jako hráč i trenér triumfoval v PMEZ, předchůdci Ligy mistrů. Cenné kovy získal i v československém reprezentačním dresu, přestože u triumfu na MS 1967 již chyběl. Světovou házenou ovlivnil hned několika dnes běžnými trendy jako založením rychlého útoku nebo specifickým postojem brankáře (až do Víchy se chytalo stylem fotbalových gólmanů).

V pozici hlavního trenéra československé reprezentace dovedl naši reprezentaci rovněž k jedinému cennému kovu na olympijských hrách (Mnichov 1972). Setkání se svými svěřenci, jejichž úspěch byl připomenut v rámci Novoročního poháru v Brně, se již kvůli dlouhé a vážné nemoci nemohl zúčastnit. „Chyběl nám tam a ta dnešní zpráva mě opravdu zarmoutila. Zažil jsem ho v národním dresu jako spoluhráče i jako trenéra a za jeho přístup ke sportu i životu jsem si ho jako všichni okolo hluboce vážil,“ reagoval na zprávu o Víchově skonu František Brůna, který jako spoluhráč s Víchou získal bronzové medaile na MS 1964 a jako jeho svěřenec se radoval se zisku olympijského stříbra v Mnichově.


Házenkářskou kariéru Jiřího Víchy sleduje autobiografická práce „Házená je můj život“, na které spolupracoval s Jaroslavem Velíškem. Kniha nadále zůstává jedinečným dokladem o vzestupu handballu v Čechách. Ústy Jiřího Víchy rovněž vypraví Ota Pavel o triumfu Dukly Praha v PMEZ 1963 (v povídce "Plná bedna šampaňského").

Celý život se řídil heslem, které mu v počátku kariéry vepsal otec do vzpomínkového fotoalba: „Jedno si pamatuj, ve štítu měj / dodržuj pravidla, děj se co děj / na hřišti, v životě poctivě hrej / byť bys hrál o život, vždycky fair play.“ Možná i proto se dočkal mnoha ocenění. Obdržel Mezinárodní cenu Fair play při UNESCO a z rukou předsedy MOV Juana Antonia Samaranche převzal Olympijský řád MOV, který se uděluje nejen za výborné sportovní výkony, ale především lidské hodnoty. Dále mu byl udělen Záslužný kříž ministra obrany České republiky a vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany České republiky.

Jiří Vícha se nepochybně stal nejvýraznější házenkářskou osobností v celé historii, a tím i příkladem pro řadu hráčských generací.

Videodokument o Jiřím Víchovi v archivu ČT zde.
 

Jiří Vícha jako hlavní trenér stříbrného týmu z LOH 1972 v Mnichově (třetí stojící zleva).