Rodině a pozůstalým Český svaz házené ústy prezidenta Jaroslava Chvalného projevuje upřímnou soustrast. „Jiří Vícha byl jako i hráč i trenér nesmazatelně podepsán pod největšími mezinárodními úspěchy našeho sportu. Nikdy nepřestal sledovat aktuální dění v házené a jeho smrt se nás všech nesmírně dotýká. Upřímnou soustrast všem pozůstalým“ řekl dnes Jaroslav Chvalný.
 

Se zkušenostmi z národní házené se stal Jiří Vícha jedním z průkopníků a nejúspěšnějších hráčů handballu. Jeho činnost je spojena především s týmem Dukly Praha, se kterou jako hráč i trenér triumfoval v PMEZ, předchůdci Ligy mistrů. Cenné kovy získal i v československém reprezentačním dresu, přestože u triumfu na MS 1967 již chyběl. Světovou házenou ovlivnil hned několika dnes běžnými trendy jako založením rychlého útoku nebo specifickým postojem brankáře (až do Víchy se chytalo stylem fotbalových gólmanů).

Jiří Vícha jako hlavní trenér stříbrného týmu z LOH 1972 v Mnichově (třetí stojící zleva).
 

V pozici hlavního trenéra československé reprezentace dovedl naši reprezentaci rovněž k jedinému cennému kovu na olympijských hrách (Mnichov 1972). Setkání se svými svěřenci, jejichž úspěch byl připomenut v rámci Novoročního poháru v Brně, se již kvůli dlouhé a vážné nemoci nemohl zúčastnit. „Chyběl nám tam a ta dnešní zpráva mě opravdu zarmoutila. Zažil jsem ho v národním dresu jako spoluhráče i jako trenéra a za jeho přístup ke sportu i životu jsem si ho jako všichni okolo hluboce vážil,“ reagoval na zprávu o Víchově skonu František Brůna, který jako spoluhráč s Víchou získal bronzové medaile na MS 1964 a jako jeho svěřenec se radoval se zisku olympijského stříbra v Mnichově.
 

Házenkářskou kariéru Jiřího Víchy sleduje autobiografická práce „Házená je můj život“, na které spolupracoval s Jaroslavem Velíškem. Kniha nadále zůstává jedinečným dokladem o vzestupu handballu v Čechách. Ústy Jiřího Víchy rovněž vypraví Ota Pavel o triumfu Dukly Praha v PMEZ 1963 (v povídce "Plná bedna šampaňského").